The Babylonian Exile

Tvář hněvivá Hospodinova rozptýlila je, aniž na ně více popatří; nepřátelé kněží nešanují, starcům milosti nečiní.

A vždy ještě až do ustání očí svých hledíme o pomoc sobě neprospěšnou, zření majíce k národu, nemohoucímu vysvoboditi.

Šlakují kroky naše, tak že ani po ulicích našich choditi nemůžeme; přiblížilo se skončení naše, doplnili se dnové naši, přišlo zajisté skončení naše.

Rychlejší jsou ti, kteříž nás stihají, než orlice nebeské; po horách stihají nás, na poušti zálohy nám zdělali.

Dýchání chřípí našich, totiž pomazaný Hospodinův, lapen jest v jamách jejich, o němž jsme říkali: V stínu jeho živi budeme mezi národy.

Raduj se a vesel se, dcero Idumejská, kteráž jsi se usadila v zemi Uz. Takéť k tobě přijde kalich, opiješ se a obnažíš se.

Ó dcero Sionská, když vykonána bude kázeň nepravosti tvé, nenechá tě déle v zajetí tvém. Ale tvou nepravost, ó dcero Idumejská, trestati bude a odkryje hříchy tvé.

Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.

Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.

Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.

Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.

Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.

Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.

Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.

Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.

S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.

Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.

Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.

Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.

Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.

Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.

Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.

Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.

Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,

Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.