Přejít k obsahu

circa 2100–1900 BC

Abraham: The Covenant

God calls Abram from Ur, establishes an everlasting covenant, and promises a son through whom all nations will be blessed.

394 veršů · 1 kniha zahrnuta

Verše z tohoto období

  1. Genesis 22:2asi 1872 př. n. l.

    I řekl: Vezmi nyní syna svého, toho jediného svého, kteréhož miluješ, Izáka, a jdi do země Moria; a obětuj ho tam v obět zápalnou na jedné hoře, o níž povím tobě.

  2. Genesis 22:3asi 1872 př. n. l.

    Tedy vstav Abraham velmi ráno, osedlal osla svého a vzal dva služebníky své s sebou, a Izáka syna svého; a nasekav dříví k oběti zápalné, vstal a bral se k místu, o němž pověděl mu Bůh.

  3. Genesis 22:4asi 1872 př. n. l.

    Třetího pak dne pozdvihl Abraham očí svých, a uzřel to místo zdaleka.

  4. Genesis 22:5asi 1872 př. n. l.

    A řekl Abraham služebníkům svým: Pozůstaňte vy tuto s oslem, já pak a dítě půjdeme tamto; a pomodlíce se, navrátíme se k vám.

  5. Genesis 22:6asi 1872 př. n. l.

    Tedy vzal Abraham dříví k zápalné oběti, a vložil je na Izáka syna svého; sám pak nesl v ruce své oheň a meč. I šli oba spolu.

  6. Genesis 22:7asi 1872 př. n. l.

    Mluvě pak Izák Abrahamovi otci svému, řekl: Otče můj! Kterýž odpověděl: Co chceš, synu můj? A řekl: Aj, teď oheň a dříví, a kdež hovádko k zápalné oběti?

  7. Genesis 22:8asi 1872 př. n. l.

    Odpověděl Abraham: Bůh opatří sobě hovádko k oběti zápalné,synu můj. A šli předce oba spolu.

  8. Genesis 22:9asi 1872 př. n. l.

    A když přišli k místu, o němž mu byl mluvil Bůh, udělal tu Abraham oltář, a srovnal dříví; a svázav syna svého, vložil ho na oltář na dříví.

  9. Genesis 22:10asi 1872 př. n. l.

    I vztáhl Abraham ruku svou, a vzal meč, aby zabil syna svého.

  10. Genesis 22:11asi 1872 př. n. l.

    Tedy zavolal na něho anděl Hospodinův s nebe a řekl: Abrahame, Abrahame! Kterýžto odpověděl: Aj, já.

  11. Genesis 22:12asi 1872 př. n. l.

    I řekl jemu: Nevztahuj ruky své na dítě, aniž mu co čiň; neboť jsem již poznal, že se Boha bojíš, když jsi neodpustil synu svému, jedinému svému pro mne.

  12. Genesis 22:13asi 1872 př. n. l.

    A pozdvih Abraham očí svých, viděl, a hle, skopec za ním vězel v trní za rohy své. I šel Abraham a vzal skopce toho, a obětoval jej v obět zápalnou místo syna svého.

  13. Genesis 22:14asi 1872 př. n. l.

    A nazval Abraham jméno místa toho: Hospodin opatří. Odkudž říká se do dnes: Na hoře Hospodinově opatří se.

  14. Genesis 22:15asi 1872 př. n. l.

    Zvolal pak anděl Hospodinův na Abrahama podruhé s nebe,

  15. Genesis 22:16asi 1872 př. n. l.

    A řekl: Skrze sebe samého přisáhl jsem, praví Hospodin, poněvadž jsi učinil tu věc, že jsi neodpustil synu svému, jedinému svému:

  16. Genesis 22:17asi 1872 př. n. l.

    Požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím símě tvé jako hvězdy nebeské, a jako písek, kterýž jest na břehu mořském; nadto dědičně vládnouti bude símě tvé branami nepřátel svých.

  17. Genesis 22:18asi 1872 př. n. l.

    Ano požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země, proto že jsi uposlechl hlasu mého.

  18. Genesis 22:19asi 1872 př. n. l.

    Tedy navrátil se Abraham k služebníkům svým; a vstavše, šli spolu do Bersabé; nebo bydlil Abraham v Bersabé.

  19. Genesis 22:20asi 1862 př. n. l.

    A když se tyto věci staly, zvěstováno jest Abrahamovi v tato slova: Aj, porodila také Melcha syny Náchorovi, bratru tvému:

  20. Genesis 22:21asi 1862 př. n. l.

    Husa prvorozeného svého, a Buza bratra jeho, a Chamuele, otce Aramova;

  21. Genesis 22:22asi 1862 př. n. l.

    A Kazeda a Azana, a Feldasa, a Jidlafa i Bathuele.

  22. Genesis 22:23asi 1862 př. n. l.

    Bathuel pak zplodil Rebeku. Osm těchto porodila Melcha Náchorovi, bratru Abrahamovu.

  23. Genesis 22:24asi 1862 př. n. l.

    Ale i ženina jeho, jejíž jméno bylo Réma, porodila také ona Tábe a Gahama, Thása a Máchu.

  24. Genesis 23:1asi 1860 př. n. l.

    Živa pak byla Sára sto a sedmmecítma let; ta jsou léta života Sáry.

  25. Genesis 23:2asi 1860 př. n. l.

    A umřela v městě Arbe, kteréž slove Hebron, v zemi Kananejské. I přišel Abraham, aby kvílil nad Sárou, a plakal jí.