Biblické verše o Strife

Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,

Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,

Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.

Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska přikrývá všecka přestoupení.

Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.

Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.

Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.

Lepší jest kus chleba suchého s pokojem,nežli dům plný nabitých hovad s svárem.

Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.

Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.

Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.

Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.

Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.

Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.

Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.

Lépe jest bydliti v zemi pusté než s ženou svárlivou a zlostnou.

Vyvrz posměvače, a odejdeť svada, anobrž přestane svár a lehkost.

Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?

Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.

Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.

Lépe jest bydliti v koutě na střeše,nežli s ženou svárlivou v domě společném.

Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.

Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.

Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.

Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě;