Biblické verše o Patriotism

Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.

Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.

Požehnání tobě uděliž Hospodin z Siona, a ty spatřuj dobré věci Jeruzaléma po všecky dny života svého;

A viz syny synů svých, a pokoj nad Izraelem.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Pro Sion nebudu mlčeti, a pro Jeruzalém neupokojím se, dokudž nevyjde jako blesk spravedlnost jeho, a spasení jeho jako pochodně hořeti nebude.

Nebo hojí potření dcery lidu mého po vrchu, říkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje.

Pro potření dcery lidu mého potřín jsem, smutek nesu, užasnutí podjalo mne.

Což není žádného lékařství v Galád? Což není žádného lékaře tam? Proč tedy není zhojena dcera lidu mého?

Ó kdo mi to dá, aby hlava má byla vodou, a oči mé pramenem slzí, abych dnem i nocí oplakati mohl zmordovaných dcerky lidu svého.

Ó kdo mne postaví na poušti v hospodě pocestných, abych opustil lid svůj, a odešel od nich; nebo všickni jsou cizoložníci, zběř zpronevěřilých,

Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.

Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.

Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.

Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.

Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.

Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.

Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.

Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.

S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.