Biblické verše o Wicked

Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí.

Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník.

Skrytať jest při zemi smečka jeho, a léčka jeho na stezce.

Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho.

Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho.

Zžíře žily kůže jeho, zžíře oudy jeho kníže smrti.

Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů.

V stánku jeho hrůza bydleti bude, ač nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou.

Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho.

Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích.

Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej.

Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých.

Nade dnem jeho zděsí se potomci, a přítomní strachem podjati budou.

Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného.

Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.