Biblické verše o Wicked

Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.

Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?

A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.

Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.

Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.

Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,

Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.

Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.

A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,

Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.

Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.