Biblické verše o Wicked

Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.

Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.

A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:

Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.

Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.

Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.

Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.

Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.

Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.

Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.

Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.

Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.

Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.

Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.

A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.

Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.

Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.

Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.

Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.

Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.

Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.

Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.

Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich.

Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne.

Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho.