Biblické verše o Earth

I tehdyť pošle anděly své, a shromáždí vyvolené své ode čtyř větrů, od končin země až do končin nebe.

Od fíku pak učte se podobenství: Když již ratolest jeho odmladne a vypučí se listí, znáte, že blízko jest léto.

Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest a ve dveřích království Boží.

Amen pravím vám, žeť nepomine pokolení toto, až se tyto všecky věci stanou.

Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.

Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani andělé, jenž jsou v nebesích, ani Syn, jediné sám Otec.

Vizte, bděte a modlte se; nebo nevíte, kdy bude ten čas.

Syn člověka zajisté jest jako člověk, kterýž daleko odšel, opustiv dům svůj, a poručiv služebníkům svým vladařství, a jednomu každému práci jeho, vrátnému přikázal, aby bděl.

Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li, čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno;

Aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte.

A cožť vám pravím, všechněmť pravím: Bděte.

Takže zmrtvějí lidé pro strach a pro očekávání těch věcí, kteréž přijdou na všecken svět. Nebo moci nebeské pohybovati se budou.

A tehdyť uzří Syna člověka, an se béře v oblace s mocí a slavou velikou.

A když se toto počne díti, pohleďtež a pozdvihnětež hlav vašich,protože se přibližuje vykoupení vaše.

I pověděl jim podobenství: Patřte na fíkový strom i na všecka stromoví.

Když se již pučí, vidouce to, sami to znáte, že blízko jest léto.

Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, věztež, že blízko jest království Boží.

Amen pravím vám, že nepomine věk tento, ažť se toto všecko stane.

Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.

Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížena srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život, a vnáhle přikvačil by vás ten den.

Nebo jako osidlo přijde na všecky, jenž přebývají na tváři vší země.

Protož bděte všelikého času, modléce se, abyste hodni byli ujíti všech těch věcí, kteréž se budou díti, a postaviti se před Synem člověka.

Nebo pečlivé očekávání všeho stvoření očekává žádostivého zjevení synů Božích.

Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, kterýž je poddal,

V naději, že i ono vysvobozeno bude od služby porušení a přivedeno v svobodu slávy synů Božích.