Biblické verše o Earth

Řekl také Bůh: Buď obloha u prostřed vod, a děl vody od vod!

I učinil Bůh tu oblohu, a oddělil vody, kteréž jsou pod oblohou, od vod, kteréž jsou nad oblohou. A stalo se tak.

Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého.

Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní.

Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

Velmi se rozstoupí země, velice se rozpadne země, náramně pohybovati se bude země.

Motaje, motati se bude země jako opilý, a přenešena bude jako chaloupka; nebo těžce na ni dolehne nepravost její, i padne tak, že nepovstane více.

A hned po soužení, kteréž bude těch dnů, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého a hvězdy budou padati s nebe a moci nebeské budou se pohybovati.

A tehdyť se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tuť budou kvíliti všecka pokolení země, a uzříť Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slavou velikou.

Kterýž pošle anděly své s hlasem velikým trouby, a shromáždíť vyvolené jeho ode čtyř větrů, od končin nebes až do končin jejich.

Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.

O tom pak dni a hodině té nižádný neví, ani andělé nebeští, jediné sám Otec můj.

Ale jakož bylo za dnů Noé, takť bude i příchod Syna člověka.

Nebo jakož jsou za dnů těch před potopou žrali a pili, ženili se a vdávaly se, až do toho dne, když Noé všel do korábu,

A nezvěděli, až přišla potopa, a zachvátila všecky, takť bude i příští Syna člověka.

V těch pak dnech, po soužení tom, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého.

A hvězdy nebeské budou padati, a moci, které jsou na nebi, pohnou se.

A tehdážť uzří Syna člověka, an se béře v oblacích s mocí velikou a s slavou.