Biblické verše o Select Readings

Potom král navrátil se z zahrady palácu do domu, kdež pil víno, a Aman padl na lůžko, na kterémž seděla Ester. I řekl král: Což ještě násilé učiniti chce královně u mne v domě? A hned jakž slovo to vyšlo z úst krále, tvář Amanovu zakryli.

Mezi tím řekl Charbona, jeden z komorníků, před králem: Aj, ještě šibenice, kterouž připravil Aman Mardocheovi, kterýž mluvil králi k dobrému, stojí při domě Amanově, zvýší padesáti loket. I řekl král: Oběstež ho na ní.

Tedy oběsili Amana na té šibenici, kterouž byl připravil Mardocheovi. A tak prchlivost královská ukojila se.

Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.

Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.

A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.

Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.

Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:

Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.

O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,

By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:

Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.

Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?

Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.

Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.

Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.

Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.

Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.

V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,

K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,

Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.

K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.

Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.

Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.

Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?