Biblické verše o God

Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.

Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.

Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:

Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.

Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?

Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,

Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.

Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.

Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.

Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,

Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.

Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?

Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,

Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?

Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.

Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?

Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.

Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.

Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,