Biblické verše o God

Kterýž učinil světla veliká, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Slunce, aby panovalo ve dne, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Měsíc a hvězdy, aby panovaly v noci, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.

Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.

Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.

Blahoslavený ten, jehož spomocník jest Bůh silný Jákobův, jehož naděje jest v Hospodinu Bohu jeho,

Kterýž učinil nebe, zemi, moře, i vše, což v nich jest, kterýž ostříhá pravdy až na věky,

On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.

Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.

Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?

Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.

Chvalte jej slunce i měsíc, chvalte jej všecky jasné hvězdy.

Chvalte jej nebesa nebes, i vody, kteréž jsou nad nebem tímto.

Chvalte jméno Hospodinovo všecky věci, kteréž, jakž on řekl, pojednou stvořeny jsou.

A utvrdil je na věčné věky, uložil cíle, z nichž by nevykračovaly.

Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,

Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:

Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,

Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.

Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.

Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;