Biblické verše o Church (2)

Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.

Tehdážť byla plná radosti ústa naše,a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.

Požehnání tobě uděliž Hospodin z Siona, a ty spatřuj dobré věci Jeruzaléma po všecky dny života svého;

A viz syny synů svých, a pokoj nad Izraelem.

Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:

Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

Píseň stupňů, Davidova. Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají!

Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho.

A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání i života až na věky.

Píseň stupňů. Ej nuž dobrořečte Hospodinu všickni služebníci Hospodinovi, kteříž stáváte v domě Hospodinově každé noci.

Pozdvihujte rukou svých k svatyni, a dobrořečte Hospodinu, říkajíce:

Požehnejž tobě Hospodin z Siona, kterýž učinil nebe i zemi.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.