Biblické verše o Church (2): Love for

Požehnání tobě uděliž Hospodin z Siona, a ty spatřuj dobré věci Jeruzaléma po všecky dny života svého;

A viz syny synů svých, a pokoj nad Izraelem.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Na zdech tvých, Jeruzaléme, postavím strážné, kteříž přes celý den i přes celou noc nikdy nebudou mlčeti. Kteříž tedy připomínáte Hospodina, nemlčtež,

A nedávejte jemu pokoje, dokudž neutvrdí, a dokudž nezpůsobí, aby Jeruzalém byl slavný na zemi.

Jako ten, kteréhož matka jeho těší, tak já vás těšiti budu, a tak v Jeruzalémě potěšováni budete.

Uzříte zajisté, a radovati se bude srdce vaše, a kosti vaše jako bylinka zkvetnou. I seznána bude ruka Hospodinova při služebnících jeho, a prchlivost proti nepřátelům jeho.

Ó kdož jste znikli meče, jděte, nezastavujte se; zpomínejte, daleko jsouce, na Hospodina, a Jeruzalém nechť vstupuje na srdce vaše.

Rcete: Stydímeť se, že slýcháme útržku, hanbí se tváře naše, že cizozemci chodí do svatyní domu Hospodinova.

Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.