Biblické verše o Parables

Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese ovoce mnohé; nebo beze mne nic nemůžete učiniti.

A potom velice zlačněv, chtěl pojísti. Když pak oni strojili, připadlo na něj mysli vytržení.

I uzřel nebe otevřené a sstupující k sobě nádobu jakous jako prostěradlo veliké, za čtyři rohy uvázané, ano se spouští na zem,

Na němž byla všeliká zemská hovada čtvernohá, a zvířata, a zeměplazové, i ptactvo nebeské.

I stal se hlas k němu: Vstaň, Petře, bij a jez.

I řekl Petr: Nikoli, Pane, nebť jsem nikdy nejedl nic obecného anebo nečistého.

Tedy opět po druhé stal se hlas k němu: Cožť jest Bůh očistil, neměj ty toho za nečisté.

A to se stalo po třikrát. I vzato jest zase prostěradlo do nebe.

Nebo psáno jest: Že Abraham měl dva syny, jednoho z služebnice, a druhého z svobodné.

Ale ten z služebnice podle těla se narodil, tento pak z svobodné podle zaslíbení.

Kteréžto věci u figuře se staly. Nebo toť jsou ti dva Zákonové, jeden s hory Sinai, k manství zplozující, a tenť jest jako Agar.

Agar zajisté jest hora Sinai v Arabii. Dobřeť se pak k ní trefuje nynější Jeruzalém, nebo v službu podroben jest s syny svými.

Ale ten svrchní Jeruzalém svobodný jest, kterýž jest matka všech nás.

Nebo psáno jest: Vesel se neplodná, kteráž nerodíš, vykřikni a zvolej, kteráž nepracuješ ku porodu; nebo ta opuštěná mnoho má synů, více nežli ta, kteráž má muže.

Myť jsme tedy, ó bratří, tak jako Izák, synové zaslíbení.

Ale jakož tehdáž ten podle těla zplozený protivil se tomu, kterýž byl zplozen podle Ducha, tak se děje i nyní.

Než co praví Písmo? Vyvrz služebnici i syna jejího; nebo nebudeť dědicem syn služebnice s synem svobodné.

A tak, bratří, nejsmeť synové služebnice, ale svobodné.

A tak ty snášej protivenství, jako ctný rytíř Ježíše Krista.

Žádný, kdož rytěřuje, neplete se v obecné živnosti, aby se svému hejtmanu líbil.

A jestliže by kdo i bojoval, nebudeť korunován, leč by řádně bojoval.

Pracovati musí i oráč, prve nežli užitku okusí.

V domu pak velikém netoliko jsou nádoby zlaté a stříbrné, ale také dřevěné i hliněné, a některé zajisté ke cti, některé pak ku potupě.

Protož jestliže by se kdo očistil od těch věcí, bude nádobou ke cti, posvěcenou, a užitečnou Pánu, ke všelikému skutku dobrému hotovou.

Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle.