Biblické verše o Christ is God

V životě za patu držel bratra svého, a silou svou knížetsky se potýkal s Bohem.

Knížetsky, pravím, potýkal se s andělem, a přemohl; plakal a pokorně ho prosil; v Bethel jej nalezl, a tam s námi mluvil.

Toť jest Hospodin Bůh zástupů, pamětné jeho jest Hospodin.

Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz, řekl k němu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží?

Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží a přicházejícího na oblacích nebeských.

Tedy nejvyšší kněz roztrhl roucho své, a řekl: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho.

Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, řekli: Hodenť jest smrti.

Tedy plili na tvář jeho a pohlavkovali jej; jiní pak hůlkami jej bili,

Byste znali mne, také i Otce mého znali byste; a již nyní jej znáte, a viděli jste ho.

Řekl jemu Filip: Pane, ukaž nám Otce, a dostiť jest nám.

Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý čas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce, a kterak ty pravíš: Ukaž nám Otce?

A což nevěříš, že já v Otci a Otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám od sebe nemluvím, ale Otec ve mně přebývaje, onť činí skutky.

Nebo dí Písmo: Všeliký, kdož věří v něj, nebude zahanben.

Neníť zajisté rozdílu mezi Židem a Řekem; nebo tentýž Pán všech, bohatý jest ke všem vzývajícím jej.

Každý zajisté, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.

A onť jest dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele,

Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova,

Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova,

Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a vydal sebe samého za ni,

Aby ji posvětil, očistiv ji obmytím vody v slovu,

Aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poskvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá a bez úhony.

Takť jsou povinni muži milovati ženy své jako svá vlastní těla. Kdo miluje ženu svou, sebeť samého miluje.

Žádný zajisté nikdy těla svého neměl v nenávisti, ale krmí a chová je, jakožto i Pán církev.

Neboť jsme údové těla jeho, z masa jeho a z kostí jeho.

A protoť opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budouť dva jedno tělo.