Biblické verše o Afflictions and Adversities

V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.

Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.

Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.

Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.

A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.

Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.

Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.

Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.

Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?

Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,

Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.

Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.

Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?

Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.

Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.

Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.

Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;

Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?

Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.

Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.

Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:

Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.

Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?

Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,