Biblické verše o War

Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.

Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.

Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.

Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,

Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. Sélah.

Poďte, vizte skutky Hospodinovy, jakýchť jest pustin nadělal na zemi.

Bůh na palácích jeho, a znají ho býti vysokým hradem.

Nebo aj, králové když se shromáždili a spolu táhli,

Sami to uzřevše, velmi se divili, a předěšeni byvše, náhle utíkali.

Tuť jest je strach popadl, a bolest jako ženu rodící.

Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování,

Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců.

Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.

Z chrámu svého nad Jeruzalémem, do něhož tobě přinášeti budou králové dary.

V Sálem jest stánek jeho, a obydlé jeho na Sionu.

A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.

Žalm Azafovi. Bože, vtrhli pohané do dědictví tvého, poškvrnili chrámu svatosti tvé, obrátili Jeruzalém v hromady.

Dali těla mrtvá služebníků tvých za pokrm ptákům nebeským, těla svatých tvých šelmám zemským.

Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma, a nebyl, kdo by je pochovával.

Proč mají říkati pohané: Kdež jest Bůh jejich? Budiž znám mezi pohany, před očima našima, skrze pomstu krve služebníků svých, kteráž jest vylita.

Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.

Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.

Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.