Biblické verše o Rulers

Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.

Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti:

Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba;

Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného,

Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených.

Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti,

Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.

Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.

I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.

Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele.

Lepší jest dítě chudé a moudré, než král starý a blázen, kterýž neumí již ani napomenutí přijímati,

Ačkoli z žaláře vychází, aby kraloval, nýbrž i v království svém může na chudobu přijíti.

Jestliže bys nátisk chudého a zadržení soudu a spravedlnosti spatřil v krajině, nediv se té věci; nebo vyšší vysokého šetří, a ještě vyšší nad nimi.

Nebo kde slovo královské, tu i moc jeho, a kdo dí jemu: Co děláš?

Ve všem tom viděl jsem, přiloživ mysl svou ke všemu tomu, co se děje pod sluncem, že časem panuje člověk nad člověkem k jeho zlému.

Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti,

Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají.

Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci.

Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují.

Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství.

Knížata tvá zpurná a tovaryši zlodějů, jeden každý z nich miluje dary, a dychtí po úplatcích; sirotku k spravedlnosti nedopomáhají, a pře vdovy před ně nepřichází.

Lidu mého knížata jsou děti, a ženy panují nad ním. Lide můj, kteříž tě vodí, svodí tě, a cestu stezek tvých ukrývají.

Hospodin k soudu přijde proti starším lidu svého a knížatům jejich, a dí: Vy jste pohubili vinici mou, loupež chudého jest v domích vašich.

Proč vy nuzíte lid můj, a tváře chudých zahanbujete? praví Pán, Hospodin zástupů.

Vinice zajisté Hospodina zástupů dům Izraelský jest, a muži Judští révové milí jemu. Očekával pak soudu, a aj, nátisk; spravedlnosti, a aj, křik.