Biblické verše o Rulers

Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.

Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.

Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.

Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.

Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.

Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.

Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.

Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.

Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.

Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.

Jako potůčkové vod jest srdce královo v ruce Hospodinově; kamžkoli chce, nakloňuje ho.

Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.

Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.

Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.

Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.

Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.

Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.

Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.

Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování.

Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným.

Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký zisk, prodlí dnů.

Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví.

Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.

Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.

Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.