Biblické verše o Psalms

Duše má jest u prostřed lvů, bydlím mezi paliči, mezi lidmi, jejichž zubové kopí a střely, a jazyk jejich jako ostrý meč.

Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.

Tenata roztáhli nohám mým, sklíčili duši mou, vykopali přede mnou jámu, ale sami upadli do ní. Sélah.

Hotovo jest srdce mé, Bože, hotovo jest srdce mé, zpívati a oslavovati tě budu.

Probuď se, slávo má, probuď se, loutno a harfo, když v svitání povstávám.

Slaviti tě budu mezi lidmi, Pane, žalmy prozpěvovati tobě budu mezi národy.

Nebo veliké jest až k nebi milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá. [ (Psalms 57:12) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá. ]

Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý.

Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští?

Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.

Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.

Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,

Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.

Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.

Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,

Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.

Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.

I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka. [ (Psalms 58:12) Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi. ]

Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování,

Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců.

Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.

Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.

Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.

Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah.

Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.