Biblické verše o Psalms

Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.

Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.

Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?

Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi? [ (Psalms 60:13) Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská. ] [ (Psalms 60:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše. ]

Přednímu z kantorů na neginot, Davidův.

Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.

Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne.

Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele.

Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. Sélah.

Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého.

Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu,

Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají. [ (Psalms 61:9) A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni. ]

Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův.

Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.

Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.

Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.

Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.

Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.

V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.

Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.

Jistě žeť jsou marnost synové lidští,a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.

Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.

Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc, [ (Psalms 62:13) A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho. ]