Biblické verše o Psalms

Abych přistoupil k oltáři Božímu, k Bohu radostného plésání mého, a budu tě oslavovati na harfě, ó Bože, Bože můj.

Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.

Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm.

Všickni národové plésejte rukama, trubte Bohu s hlasitým prozpěvováním.

Nebo Hospodin nejvyšší, hrozný, jest král veliký nade vší zemi.

Uvozuje lidi v moc naši, a národy pod nohy naše.

Oddělil nám za dědictví naše slávu Jákobovu, kteréhož miloval. Sélah.

Vstoupil Bůh s troubením, Hospodin s zvukem trouby.

Žalmy zpívejte Bohu, zpívejte; zpívejte žalmy králi našemu, zpívejte.

Nebo král vší země Bůh jest, zpívejte žalmy rozumně.

Kralujeť Bůh nad národy, Bůh sedí na trůnu svém svatém. [ (Psalms 47:10) Knížata národů připojili se k lidu Boha Abrahamova; nebo pavézy země Boží jsou, pročež on náramně vyvýšen jest. ]

Přednímu z kantorů, vyučující žalm Davidův.

Když přišel Doeg Idumejský, a zvěstoval Saulovi, a pověděl mu, že David všel do domu Achimelechova.

Proč se chlubíš nešlechetností, ty mocný? Milosrdenstvíť Boha silného trvá každého dne.

Těžkosti obmýšlí jazyk tvůj, tak jako břitva nabroušená lest provodí.

Miluješ zlé více než dobré, raději lež mluvíš než spravedlnost. Sélah.

Miluješ všelijaké řeči k sehlcení, a jazyk ošemetný.

I tebeť Bůh silný zkazí na věky, pochytí tě, a vytrhne tě z stánku, a vykoření z země živých. Sélah.

Což spravedliví vidouce, budou se báti a jemu posmívati:

Aj, toť jest ten člověk, kterýž neskládal v Bohu síly své, ale doufaje ve množství bohatství svých, zmocňoval se v zlosti své. [ (Psalms 52:10) Já pak budu jako oliva zelenající se v domě Božím; neboť jsem naději složil v milosrdenství Božím na věky věků. ] [ (Psalms 52:11) Oslavovati tě budu, Pane, na věky, že jsi to učinil, a poshovím na jméno tvé, neboť jest vzácné před oblíčejem svatých tvých. ]

Přednímu z kantorů na machalat, vyučující žalm Davidův.

Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavnou páší nepravost; není, kdo by činil dobré.

Bůh s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.

Aj, každý z nich nazpět odšel, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.

Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, lid můj sžírajíce, jako by chléb jedli? Boha pak nevzývají.