Biblické verše o Psalms

Nebo mu ona pochlebuje před očima jeho, aby vykonal nepravost svou až do zošklivení.

Slova úst jeho jsou nepravá a lstivá, přestal srozumívati, aby dobře činil.

Nepravost smýšlí i na ložci svém, ustavuje se na cestě nedobré, zlého se nevaruje.

Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaků.

Spravedlnost tvá jako nejvyšší hory, soudové tvoji jako hlubokost nesmírná; lidi i hovada sám zachováváš, Hospodine.

Jak převelmi drahé jest milosrdenství tvé, Bože, a protož synové lidští v stínu křídel tvých doufají.

Tučností domu tvého rozvlažováni bývají, a potokem rozkoší svých napájíš je.

Nebo u tebe jest studnice života, a v světle tvém světlo vidíme.

Rozprostři milosrdenství své na ty, kteříž tebe znají, a spravedlnost tvou na upřímé srdcem.

Nechažť nedotírá na mne noha pyšných, a ruka bezbožníků ať mne nezavozuje. [ (Psalms 36:13) Tam, kdež padají činitelé nepravosti, poraženi bývají, a nemohou povstati. ]

Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.

Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.

Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.

Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji. [ (Psalms 39:14) Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl. ]

Přednímu zpěváku, žalm Davidův.

Blahoslavený, kdož prozřetelný soud činí o chudém; v den zlý vysvobodí jej Hospodin.