Biblické verše o God

Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?

Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?

Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?

Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?

Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,

Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?

Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,

Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?

Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?

Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?

Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?

Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?

Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?

Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?

Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.

Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.

Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?

Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?

Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?

Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?

A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,

Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?

Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.