Biblické verše o Death

Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.

Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.

Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.

Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.

Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,

Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.

Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.

Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.

Žalm Davidův. Nehněvej se příčinou zlostníků, nechtěj záviděti těm, kteříž páší nepravost.

Nebo jako tráva v náhle podťati budou, a jako zelená bylina uvadnou.

Nebo zlostníci vypléněni budou, ale ti, kteříž očekávají na Hospodina, dědičně zemí vládnouti budou.

Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není.

Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom.

Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen.

(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje: