Biblické verše o Death: Of the wicked

Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.

Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.

Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.

Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.

Žalm Davidův. Nehněvej se příčinou zlostníků, nechtěj záviděti těm, kteříž páší nepravost.

Nebo jako tráva v náhle podťati budou, a jako zelená bylina uvadnou.

Nebo zlostníci vypléněni budou, ale ti, kteříž očekávají na Hospodina, dědičně zemí vládnouti budou.

Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není.

Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom.

Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen.

(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]

Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.

Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.