Biblické verše o Young Men

Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.

Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.

Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.

Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.

Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;

A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.

Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.

Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.

Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.

Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.

Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.

Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.

Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.

Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.

Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.

Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.

Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.

Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.

Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?

Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.

Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.

Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.

Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,

A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.

Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.