Biblické verše o Woman

Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.

Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.

Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.

Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.

Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.

Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.

Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.

Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.

Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.

Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.

Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.

Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.

Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.

Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.

Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.

Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.

Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.

Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.

Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,

Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.

I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.

Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.

Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.

Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.

Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.