Biblické verše o Slander

Když přišel Doeg Idumejský, a zvěstoval Saulovi, a pověděl mu, že David všel do domu Achimelechova.

Těžkosti obmýšlí jazyk tvůj, tak jako břitva nabroušená lest provodí.

Škodícího jazykem bližnímu svému tajně, tohoť vytnu; očí vysokých a mysli naduté nikoli nebudu moci trpěti.

Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.

A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.

Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.

Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.

Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:

Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.

Kdož přikrývá nenávist rty lživými, i kdož uvodí v lehkost, ten blázen jest.

Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.

Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.

Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.

Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.

Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.

Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.

Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.

Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače.

Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství.

Všickni jsou z zarputilých nejzarputilejší, chodí jako utrhač, jsou ocel a železo, všickni napořád zhoubcové jsou.

Každý střez se bližního svého, a ne každému bratru se dověřuj; nebo každý bratr hledí všelijak podtrhnouti, a každý bližní jako utrhač chodí.

Ačkoli slýchám utrhání mnohých, i Magor missabiba, říkajících: Povězte něco na něj, a oznámíme to králi. Všickni, kteříž by měli býti přátelé moji, číhají na poklesnutí mé, říkajíce: Snad někde podveden bude, a zmocníme se ho, a pomstíme se nad ním.

Protož řekla ta knížata králi: Nechť jest usmrcen muž ten, poněvadž zemdlívá ruce mužů bojovných, pozůstalých v městě tomto, i ruce všeho lidu, mluvě jim slova taková; nebo muž ten nikoli neobmýšlí pokoje lidu tomuto, ale zlé.