Biblické verše o Sin

Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?

Vy, kteříž milujete Hospodina, mějte v nenávisti to, což zlého jest; onť ostříhá duší svatých svých, a z ruky bezbožníků je vytrhuje.

V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.

Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.

A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.

Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.

Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;

Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;

Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;

Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:

Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:

Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,

Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,

Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.

Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.

Práce spravedlivého jest k životu, nábytek pak bezbožných jest k hříchu.

Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.

Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.

Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.

Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.

Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Čist jsem od hříchu svého?

Vysokost očí, širokost srdce, a orání bezbožných jest hříchem.

Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.

Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde.

Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.