Biblické verše o God

Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.

Jestliže by pak řekl zlý služebník ten v srdci svém: Prodlévá pán můj přijíti,

I počal by bíti spoluslužebníky, jísti a píti s opilci,

Přijdeť pán služebníka toho v den, v kterýž se nenaděje, a v hodinu, v kterouž neví.

I oddělíť jej, a díl jeho položí s pokrytci. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své

(Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky.

Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému,

A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého,

Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků,

Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,

Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá,

Pověděl pak toto podobenství: Člověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl.

I řekl k vinaři: Aj, po tři léta již přicházím, hledaje ovoce na tom fíku, a nenalézám. Vytniž jej! Proč i tu zemi darmo kazí?

On pak odpověděv, řekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažť jej okopám a ohnojím,

Zdali by nesl ovoce. Pakliť neponese, potom vytneš jej.

Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?

A nalezna, jistě by ji vložil na ramena svá s radostí.

A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.

Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, nežli nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.

Řekl také Ježíš: Člověk jeden měl dva syny.

Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.

A po nemnohých dnech, shromáždiv sobě všecko mladší syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, živ jsa prostopášně.

A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.

I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal do vsi své, aby pásl vepře.