Biblické verše o Young Men

Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.

Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.

Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.

Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.

Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.

Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.

Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.

Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.

Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.

Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,

Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.

Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.

Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.

Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.

Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.

Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.

Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,

Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,

Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.

I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,

A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,

A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!

O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.

Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.

Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.