Biblické verše o The Providence of God

Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.

A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.

Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.

Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.

Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu.

Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.

Hospodin ruší rady národů, a v nic obrací přemyšlování lidská.

Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaků.

Nebo Hospodin miluje soud, a neopouští svatých svých, na věky v stráži jeho budou; símě pak bezbožníků bude vypléněno.

Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.

Nevyzdvihujte proti Nejvyššímu rohů svých, aniž mluvte tvrdošijně.

Nebo ne od východu, ani západu, ani od pouště přichází zvýšení;

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.

Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.