Biblické verše o Riches

Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.

Pokladové jazykem lživým shromáždění jsou marnost pomíjející hledajících smrti.

Bohatý nad chudými panuje, a vypůjčující bývá služebníkem toho, jenž půjčuje.

Kdo utiská nuzného, aby rozmnožil své, a dává bohatému, jistotně bude v nouzi.

Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.

K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.

Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá.

Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu.

Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval.

Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej.

Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny.

Člověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde.

Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,

Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.

Člověku zajisté, kterýž se líbí jemu, dává moudrost, umění a veselí; hříšníku pak dává trápení, aby shromažďoval a hrnul, čehož by zanechal tomu, kterýž se líbí Bohu. I to také jest marnost a trápení ducha.

Jest samotný někdo, nemaje žádného, ani syna, ani bratra, a však není konce všeliké práci jeho, ani oči jeho nemohou se nasytiti bohatství. Nepomyslí: Komu já pracuji, tak že i životu svému ujímám pohodlí? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnění.

Zemský pak obchod u všech přední místo má; i král rolí slouží.

Kdo miluje peníze, nenasytí se penězi; a kdo miluje hojnost, nebude míti užitku. I to jest marnost.

Kde jest mnoho statku, mnoho bývá i těch, kteříž jedí jej. Jakýž tedy má užitek pán jeho? Jediné, že očima svýma hledí na něj.

Sladký jest sen pracovitému, jez on málo neb mnoho, ale sytost bohatého nedopouští mu spáti.

Jest přebídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem: Bohatství nachované tomu, kdož je má, k jeho zlému.

Nebo hyne bohatství takové pro zlou správu; syn, kteréhož zplodí, nebude míti v ruce své ničeho.

Jakž vyšel z života matky své nahý, tak zase odchází, jakž přišel, aniž čeho odnáší z práce své, což by vzal v ruku svou.

A toť jest také přebídná věc, že rovně, jakž přišel, tak odjíti musí. Protož jaký užitek míti bude toho, že pracoval u vítr?

K tomu, že po všecky dny své v temnostech jídal, s mnohým zůřením, nemocí a hněvem?