Biblické verše o Quotations and Allusions

I rozpomenuli se učedlníci jeho, že psáno jest: Horlivost domu tvého snědla mne.

Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.

Psáno jest v Prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně.

Kdož věří ve mne, jakož dí Písmo, řeky z života jeho poplynou vody živé.

Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.

Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Spas nás! Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, Král Izraelský.

Neboj se, dcero Sionská, aj, Král tvůj béře se, na oslátku sedě.

Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu a rámě Páně komu jest zjeveno?

Oslepil oči jejich a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a neobrátili se, abych jich neuzdravil.

To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho a mluvil o něm.

Ne o všechť vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své.

Ale musilo tak býti, aby se naplnila řeč, kteráž v Zákoně jejich napsána jest: Že v nenávisti měli mne bez příčiny.

I řekli mezi sebou: Neroztrhujme jí, ale losujme o ni, čí bude. Aby se naplnilo písmo, řkoucí: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los. A žoldnéři zajisté tak učinili.

Stalo se pak to, aby se naplnilo Písmo: Kost jeho žádná nebude zlámána.

A opět jiné Písmo dí: Uzříť, v koho jsou bodli.

Psáno jest zajisté v knihách Žalmů: Budiž příbytek jeho pustý, a nebuď, kdo by přebýval v něm, a opět: Biskupství jeho vezmi jiný.

A budeť v posledních dnech, (dí Bůh,) vyleji z Ducha mého na všeliké tělo, a prorokovati budou synové vaši, i dcery vaše, a mládenci vaši vidění vídati budou, a starci vaši sny míti budou.

A zajisté na služebníky své a na služebnice své v těch dnech vyleji z Ducha mého, a budou prorokovati.

A ukáži zázraky na nebi svrchu a znamení na zemi dole, krev a oheň a páru dýmovou.

Slunce obrátí se v temnost a měsíc v krev, prve než přijde den Páně veliký a zjevný.

A staneť se, že každý, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.

Nebo David praví o něm: Spatřoval jsem Pána před sebou vždycky; nebo jest mi po pravici, abych se nepohnul.

Protož rozveselilo se srdce mé, a zplésal jazyk můj, nýbrž i tělo mé odpočine v naději.

Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dáš viděti svatému svému porušení.

Známé jsi mi učinil cesty života, a naplníš mne utěšením před obličejem svým.