Biblické verše o Murmuring

Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]

Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.

Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.

Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.

Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.

Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.

Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.

Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,

Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.

A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.

A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?

Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?

A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,

A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.

A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,

Uvěřil jsem, protož i mluvil jsem, ačkoli jsem byl velmi ztrápený.

Já jsem byl řekl v pospíchání: Všeliký člověk jest lhář.

Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.