Biblické verše o Integrity

Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]

Aby neuchvátil jako lev duše mé, a neroztrhal, když by nebyl, kdo by vysvobodil.

Hospodine Bože můj, učinil-li jsem to, jest-li nepravost při mně,

Činil-li jsem zle tomu, kdož se ke mně pokojně choval, (nýbrž spomáhal jsem protivícímu se mi bez příčiny),

Žalm Davidův. Hospodine, kdo bude přebývati v stánku tvém? Kdo bydliti bude na hoře svaté tvé?

Ten, kdož chodí v upřímnosti, a činí spravedlnost, a mluví pravdu z srdce svého.