Biblické verše o Women

Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,

Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.

Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.

Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.

Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.

I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.

Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.

Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.

Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.

Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.

Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.

Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.

Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.

Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.

Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí.

Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.

Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.

Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.

Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.

Lépe jest bydliti v koutě na střeše,nežli s ženou svárlivou v domě společném.

Lépe jest bydliti v zemi pusté než s ženou svárlivou a zlostnou.

Lépe jest bydliti v koutě na střeše,nežli s ženou svárlivou v domě společném.

Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě;

Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude.

Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti: