Biblické verše o Women: Subtle and deceitful

Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.

Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.

Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.

Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?

Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?

Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.

Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;

Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.

Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.

Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.

Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,

Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.

Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,

V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.

A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,

Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,

Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.

I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:

Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.

Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.

Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,

Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.

Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.

Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.

Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.