Biblické verše o Wicked

Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,

Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.

Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.

Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.

Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.

Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.

Já pak zvěstovati budu skutky Páně na věčnost, žalmy zpívati budu Bohu Jákobovu. [ (Psalms 75:11) A všecky rohy bezbožníků srážím, rohové pak spravedlivého vyvýšeni budou. ]

Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.

Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.

Jak velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Velmi hluboká jsou myšlení tvá.

Člověk hovadný nezná toho, aniž blázen rozumí tomu,

Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,

Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?

Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?

Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,

Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?

Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?

Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,

Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.

Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.

I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.

Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.

Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.