Biblické verše o The Sea

Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,

I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.

He maketh the deep to boil like a pot: he maketh the sea like a pot of ointment.

He maketh a path to shine after him; one would think the deep to be hoary.

Nebo on ji na moři založil, a na řekách upevnil ji.

Kterýž upevňuješ hory mocí svou,silou jsa přepásán,

Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých, a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých.

Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.

Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.

Pozdvihují se řeky, ó Hospodine, pozdvihují řeky zvuku svého, pozdvihují řeky vlnobití svých.

Nad zvuk mnohých vod, nad sílu vln mořských mnohem silnější jest na výsostech Hospodin.

Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,

Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.

Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.

Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.

Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.

Cožkoli chce Hospodin, to činí na nebi i na zemi, v moři i ve všech propastech.

Chvalte Hospodina tvorové zemští, velrybové a všecky propasti,

Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;

Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země: