Biblické verše o Resignation

Tak že vzal střepinu, aby se jí drbal, usadiv se v popele.

I řekla jemu žena jeho: Ještě vždy trváš v své upřímnosti? Zlořeč Bohu a umři.

Jížto řekl: Mluvíš, jako jedna z bláznivých mluvívá. Dobré-liž jen věci bráti budeme od Boha, zlých pak nebudeme přijímati? V tom ve všem nezhřešil Job rty svými.

Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.

Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.

Vězte, žeť jest oddělil Hospodin sobě milého. Vyslyšíť mne Hospodin, když k němu volati budu.

Žalm Davidův. Nehněvej se příčinou zlostníků, nechtěj záviděti těm, kteříž páší nepravost.

Nebo jako tráva v náhle podťati budou, a jako zelená bylina uvadnou.

Doufej v Hospodina, a

Těš se v Hospodinu, a dá tobě žádosti srdce tvého.

Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví.

A vyvedeť spravedlnost tvou jako světlo, a nevinu tvou jako poledne.

Mlčelivě se měj k Hospodinu, a očekávej na něj pečlivě. Nekormuť se příčinou toho, jemuž se daří na cestě jeho, příčinou člověka, kterýž provodí, cožkoli umyslil.

Pusť mimo sebe hněv, a zanech prchlivosti; nezpouzej se tak, abys zle činiti chtěl.

Nebo zlostníci vypléněni budou, ale ti, kteříž očekávají na Hospodina, dědičně zemí vládnouti budou.

Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není.

Ale tiší dědičně obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje.

A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících.

Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? [ (Psalms 42:12) Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj. ]

Přítrž činí bojům až do končin země, lučiště láme, kopí posekává, a vozy spaluje ohněm,

Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.

Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.

Kázně Hospodinovy, synu můj, nezamítej, aniž sobě oškliv domlouvání jeho.

Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?