Biblické verše o Oppression

Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.

Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,

Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

Jistě žeť jsou marnost synové lidští,a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.

Souditi bude chudé z lidu, a vysvobodí syny nuzného, násilníka pak potře.

Od lsti a násilí vysvobodí duši jejich; neboť jest drahá krev jejich před očima jeho.

Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.

Činí, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.

Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.

Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.

Nechtěj záviděti muži dráči, aniž zvoluj které cesty jeho.

Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.

Kdo utiská nuzného, aby rozmnožil své, a dává bohatému, jistotně bude v nouzi.

Nelup nuzného, proto že nuzný jest, aniž potírej chudého v bráně.

Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba.

Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.

Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele.

Jestliže bys nátisk chudého a zadržení soudu a spravedlnosti spatřil v krajině, nediv se té věci; nebo vyšší vysokého šetří, a ještě vyšší nad nimi.

Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.

Učte se dobře činiti, hledejte soudu, pozdvihněte potlačeného, dopomozte k spravedlnosti sirotku, zastaňte vdovy.

Běda vám, kteříž připojujete dům k domu, a pole s polem spojujete, tak že místa jiným není, jako byste sami rozsazeni byli k přebývání u prostřed země.

Ten, kterýž chodí v spravedlnosti, a mluví pravé věci, kterýž pohrdá ziskem z útisku, kterýž otřásá ruce své, aby darů nepřijímal, kterýž zacpává uši své, aby neslyšel rady o vraždě, a zavírá oči své, aby se na zlé nedíval:

Ten na vysokých místech přebývati bude, hradové na skalách útočiště jeho, tomu chléb dán bude, vody jeho stálé budou.

Jako řeřáb a vlaštovice pištěl jsem, lkal jsem jako holubice, oči mé zhůru pozdvižené byly. Pane, násilé trpím, ó prodliž mi života.