God

Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?

Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.

Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.

Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.

Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.

Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.

Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu.

Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude.

Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.

Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.

Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.

Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.

Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?

Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.

Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.

Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:

Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.

Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.

A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)

Zdaliž není to chvalitebné při člověku, jísti a píti, a učiniti životu svému pohodlí z práce své? Ač i to také viděl jsem, že z ruky Boží pochází.

Člověku zajisté, kterýž se líbí jemu, dává moudrost, umění a veselí; hříšníku pak dává trápení, aby shromažďoval a hrnul, čehož by zanechal tomu, kterýž se líbí Bohu. I to také jest marnost a trápení ducha.

Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.

Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.

Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.

Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.