God

Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.

Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.

Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.

Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?

Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?

Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?

An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,

Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.

Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.

Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.

Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.

Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.

Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.

Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného.

Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.

Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.

Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.

Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?

A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.