God

Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?

Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,

Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?

Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.

Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?

Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.

Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,

Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.

Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.

Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,

Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.

Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,

Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?

Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?

Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;

Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.

Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.

Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?

Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.