God

Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.

Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.

U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.

On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.

Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.

Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.

Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:

Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.

Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,

Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,

Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.