God
Verše zmiňující God
Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.