God

Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.

Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.

Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.

Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.

Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.

Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.

Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.

Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?

Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.

Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.

Panování a hrůza Boží působí pokoj na výsostech jeho.

Zdaliž jest počet vojskům jeho? A nad kým nevzchází světlo jeho?

Jakž by tedy spravedliv býti mohl bídný člověk před Bohem silným, aneb jak čist býti narozený z ženy?

Hle, ani měsíc nesvítil by, ani hvězdy nebyly by čisté před očima jeho,

Odkryta jest propast před ním, i zahynutí není zakryto.

Zavazuje vody v oblacích svých, aniž se trhá oblak pod nimi.